Šríla Šrídhar Maharádž chválí Šrílu Prabhupádu a ISKCON

Šríla Šrídhar Maharádž při mnoha příležitostech vyřešil problémy, které vznikly mezi Šrílou Prabhupádou a jeho duchovními bratry. Příkladem může být spor, který vznikl mezi Prabhupádovými duchovními bratry, když ho jeho žáci začali oslovovat „Prabhupádo“ a později při jeho oslavě zpívali „Džaja Prabhupád“.

Někteří ze žáků Šríly Prabhupády v počátcích ISKCONu při návštěvě Čaitanja Sarasvat Mathu slyšeli Niškiňčana Krišnadáse Babádžího Maharádže zpívat Prabhupáda-padma-stavaku, jejímž autorem je Šríla Šrídhar Maharádž. Na konci začal zpívat „Džaja Prabhupád! Džaja Prabhupád!“ (na oslavu Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura). Žákům A. Č. Bhaktivédanty Svámího Prabhupády se toto zpívání „Džaja Prabhupád“ velmi líbilo a zavedli ho ve všech Prabhupádových chrámech. Když se Prabhupádovi duchovní bratři dozvěděli o našem používání „Prabhupády“, nelíbilo se jim to a měli velmi důrazné námitky.¹ Byl to Šrídhar Maharádž, kdo jim vysvětlil, že v šástře se píše, že žák má vyslovovat jméno svého gurua s tituly: „oṁ viṣṇupāda, prabhupāda, atd.“ Vysvětlil jim, že jelikož „náš Šríla Prabhupád“ ve skutečnosti plní přání „jejich Šríly Prabhupády“, zaslouží si tento titul, který je vyhrazen velkým osobnostem.

To, že pokusy Šríly Prabhupády získat pozemky v Majápuru narážely na silný odpor, je jeho žákům dobře známo. Někteří duchovní bratři Šríly Prabhupády si stěžovali zdejšímu okresnímu soudci, že cizinci a jejich bohatství by kazili čistotu svatého dhámu. Co už tak známé není, je že Šríla Šrídhar Maharádž na žádost Šríly Prabhupády² promluvil s těmito duchovními bratry, kteří byli proti získání 142 hektarů, a přesvědčil je, aby své stížnosti okresnímu soudci stáhli. Kromě toho v důsledku kázání Šríly Šrídhara Maharádže začali být k jeho aktivitám příznivě nakloněni. Později jeden z těchto duchovních bratrů řekl vůdci strany Džanata, profesoru Haripádovi Bháratímu, aby plně podpořil ISKCON³, a dále poslal Prabhupádovi telegram, že se úzkostlivě modlí za jeho zdraví⁴. Při jejich setkání v Navadvípu v roce 1977 se Šríla Šrídhar Maharádž zeptal Šríly Prabhupády na jeho kazatelskou činnost:

Šríla Prabhupád: S velkými obtížemi ty knihy po nocích překládám, oni je tisknou a prodávají a každý měsíc mi sem posílají sedmdesát, osmdesát tisíc dolarů. Má z toho Indie prospěch, nebo o něco přichází? Ale oni je ještě obviňují, že to jsou agenti CIA. Tírtha Maharádž řekl: „Americká vláda dala Svámídžímu dva miliony dolarů“. Jako by americká vláda neměla nic lepšího na práci nebo si nemohla najít lepšího člověka, kterému by ty peníze dala. Takže za to, že jsem přiměl oddané zpívat Haré Krišna a tančit, mi dali peníze, dva miliony dolarů.

Šríla Šrídhar Maharádž: Jeden člověk z rozvědky se stal mým žákem a přijal ode mě zasvěcení. Ptal se mě na vaše hnutí. Řekl jsem mu: „To jsou jen pomluvy. Svámího Maharádže znám už dlouho. Znám ho velice dobře a toto hnutí není nic jiného než čistě duchovní hnutí.“ Myslí si, že to je jako za Britů – ti nejdříve posílali misionáře, pak obchodníky, a nakonec přišla armáda a převzala moc nad vším. Ale ty dny už jsou pryč. Křesťanství už nyní není tak efektivní.

Šaktjavéš-avatár

Po odchodu Šríly Prabhupády Šríla Šrídhar Maharádž prohlásil:

Považuji ho za šaktjavéša-avatára, což potvrzují i jeho verše napsané na cestě přes Atlantik – jak přistál v Americe, povaha počátků jeho hnutí, jeho intenzivní stupeň odevzdanosti Krišnovi a závislosti na Něm, jak moc byl prostý jakýchkoli jiných tužeb, než bylo plnění pokynů jeho gurudévy, a jak cítil prázdnotu – až Krišna sestoupil, aby mu pomohl a tu prázdnotu zaplnil. A je potvrzeno, že Krišna pracoval v jeho prospěch. Ve své básni „Modlitba k lotosovým nohám Krišny“ vidíme, jak Krišnu prosí: „Můj milý bratře, Tvé štěstí se k Tobě dostaví pouze tehdy, když s Tebou bude spokojena Šrímatí Rádhárání.“ Když viděl svého gurudévu, Šrílu Bhaktisiddhántu Sarasvatího, jako představitele Rádhárání, a jeho příkaz jako službu Rádhárání, pokorně prohlásil, že se necítí být hoden a ani způsobilý naplnit takovou božskou službu, a tak zajistil, aby tuto službu jeho guruovi vykonal Krišna. Zcela se odevzdal tomuto záměru, a tak upřímně se modlil ke Krišnovi, aby mohl plnit povinnost, kterou mu uložil jeho Guru Maharádž, až mu na pomoc sestoupila božská síla, božská moc. Jinak to není možné. To není běžná úroveň, věc, kterou může udělat kdokoli – přinést to nejvyšší (vědomí Krišny) těm nejnižším (padlým duším) v takové míře. Nemůže to být jinak, než že se jednalo o božskou sílu, vtělenou a to ve velké intenzitě a rozsahu! Takže – šaktjavéš-avatár – nemohu než ho tak brát.

Vize ISKCONu

Na otázku, jaká by měla být vize ISKCONu, odpověděl Šríla Šrídhar Maharádž vysvětlením modlitby Raghunáthy dáse Gósvámího:

Nāma-śreṣṭhaṁ manum api śacī-putram atra svarūpaṁ – jsem plně zavázán Šrí Gurudévovi. Proč? Dal mi tolik věcí: nejvyšší pojetí svatého jména Krišny, nejvyšší podobu zvuku, která obsahuje nejvyšší podobu myšlenky, cíle, ideálu – všeho. A dal mi službu našemu velikému zachránci, Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi, a Jeho nejdražšímu pomocníkovi, Svarúpovi Damódarovi. Svedl mě dohromady se Šrí Rúpou, kterému bylo nařízeno rozdávat nejniternější poklady srdce, nejvyšší oddanou lásku, rāgānugā-bhakti. Gurudéva mi dal Šrílu Sanátanu Gósvámího, který nám dává sambandha-džňánu, správnou koncepci jak vnímat prostředí kolem, a dal mi Mathurá-mandalu, která mi pomůže při vzpomínání na Rádhu a Góvindu, kamkoli se podívám. Svou milostí mi gurudév vyjevil mimořádnou povahu Rádhá-kundu, oblíbeného místa Rádhy a Góvindy pro Jejich zábavy, a slavný Góvardhan. A konečně mi dal naději, že jednoho dne mohu získat službu Šrí Šrí Rádhiky a Mádhavy. Všechna tato ujištění mi dal můj gurudév a tak s veškerou úctou skláním svou hlavu k jeho lotosovým nohám. Pokud si uvědomujeme všechny tyto duchovní záležitosti, potom se můžeme domnívat, že náš přístup ke gurudévovi je správný. Kdo a co je náš guru? Jaké je jeho poslání? To všechno je toho náplní, to všechno sem patří. Bez toho všeho – po čem bychom toužili?

ISKCON se nesmí odchýlit od této linie. Nepřišli jsme sem, abychom se podváděli, ale abychom získali naplnění. ISKCON splní vnitřní touhu každého, a dokonce se rozšíří i na rostliny a kameny a dovede je k nohám Maháprabhua a Gósvámích. Od vesnice k vesnici, na každém místě je potřeba lovit a oslovovat každého: „Přijmi jméno Krišny! Přijď pod Maháprabhuovu zástavu!“ Tato velkolepá celosvětová mise bude vzkvétat jako nic jiného pod sluncem, dotkne se nebes a pokryje zemi a také ostatní planety. To byl cíl Bhaktivédanty Svámího Prabhupády a my to chápeme a vážíme si toho.

Ti, kteří jen zvoní na zvony

Jindy Šríla Šrídhar Maharádž hovořil dále:

Slyšel jsem od různých lidí, že Svámí Maharádž řekl svým žákům, že v Bengálsku se většina žáků Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura odchýlila od jeho učení. Takže nyní tam musíte jít a znovu tam vše uvést na pravou míru. S takovým posláním je tam posílal. Já sám jsem to přímo od něj neslyšel. Slyšel jsem to od jiných a svým způsobem si myslím, že je docela možné, že něco takového svým žákům řekl, aby je povzbudil. V době, kdy bráhmani v Bengálsku velmi poklesli, přivedl Ádišúra bráhmany z Kanaudže a tak tam znovu zavedl systém varnášramy. Svámí Maharádž udělal něco podobného. Slyšel jsem od Krišnadáse Babádžího Maharádže, že před odchodem z této planety ho Svámí Maharádž požádal, aby jeho jménem poprosil své duchovní bratry o odpuštění – že někdy mohl své duchovní bratry při kázání urazit. To řekl, to jsem slyšel od Krišnadáse Babádžího Maharádže. Jednou jsem slyšel, že se ho Akiňčana Maharádž zeptal: „Co dělají ostatní tví duchovní bratři?“ A on odpověděl: „Jen jedí, spí a zvoní na zvony.“ Když se to doslechli, velmi se urazili a přišli za mnou. Mé vnímání je však neutrální. Řekl jsem tedy: „Buben, na který hraje – pokud tě přijme, abys hrál a zvonil zvonem v jeho skupině, pak bys to měl považovat za velkou čest.“ Můj názor je jiný. Viděl jsem, že bubnuje na obrovský buben, válečný buben, takže pokud dostanete možnost ho doprovázet na kasi nebo činely, je to pro vás velká pocta. To byl můj komentář z absolutního pohledu. (Několik sannjásínů z Gaudíja Mathu mělo v té době stovky žáků, otevřelo mnoho chrámů a energicky kázali, takže byli pochopitelně podráždění, když o nich řekl, že jen zvoní na zvony. Šríla Prabhupád například v rozhovoru v Bhuvanéšváru v roce 1977, když slyšel zprávu svých žáků, že Mádhava Maharádž má celou vesnici, která se nadšeně věnuje vědomí Krišny, navrhl, abychom udělali totéž.)⁵

Udržte ISKCON pohromadě

Šríla Šrídhar Maharádž: Jsem otevřený všem. Obvykle vítám lidi z obou táborů a budu se snažit všem pomoci, aby nedošlo k rozkolu. Svámí Maharádž udělal velkou věc a mně se to moc líbí. Nemohu tolerovat, že by se tato organizace, toto celosvětové hnutí rozpadlo na frakce. Takže jsem rád, pokud přijdou obě strany, a já se pokusím najít řešení někde uprostřed. Ale strana, která je nyní u moci, nemívá zájem přijít. Už dlouho se cítím nešťastný, kdykoli se setkám s někým, kdo odchází nespokojen. Ale strana, která je u moci, většinou nemívá zájem přijít. Jsem už poměrně starý, ale nerad vidím, že je velké dílo Svámího Maharádže takto narušováno. Udělal tak ohromnou věc. Pṛthivīte āche yata nagarādi grāma sarvatra pracāra haibe mora nāma. Bude toto velké dílo, které vykonal Svámí Maharádž a které je tak úspěšné, zničeno vnitřním rozkolem? To je pro mě nesnesitelná představa. Pokud tedy přijdou obě strany, pokusím se udělat vše, co bude v mých silách, než zemřu. Chci vidět jednotnou a zdravou instituci. To je mé srdečné přání.

Bhaktičaru Svámí: To cítí i většina mých duchovních bratří (v roce 1980 se to týkalo i mnoha členů GBC). Cítí, že ať Šríla Šrídhar Maharádž řekne cokoli, my toto rozhodnutí přijmeme.

Šríla Šrídhar Maharádž: Přeji si to z hloubi svého srdce. Představa, že by se to mohlo zničit, je nepřijatelná. Organizace by měla zůstat jednotná a zvítězit nad ostatními náboženskými principy. Ve jménu náboženství existuje tolik nepřátel. Nabírají na síle a tak může být v budoucnosti vše ztraceno. To je nepřijatelné. Prabhupád mě požádal, abych jel na Západ. Nemohl jsem jet, ale Prabhupád přivedl Západ ke mně, takže to beru jako svou svatou povinnost, kterou v této záležitosti musím splnit, cítím to. Nesmí se to rozbít na kousky. Sjednoceni stojíme, rozděleni padneme. Ale pokud je to beznadějné, není jiná možnost. Musíme vždy stát na straně pravdy, ne na straně lži. Haré Krišna.

Svámí Maharádž převzal odpovědnost za to velké nedokončené dílo a odvedl úžasnou práci a my jsme na něj hrdí. Cítíme takovou hrdost na to, co udělal. Jak můžeme za svého života, během dvou nebo tří let po jeho odchodu tolerovat, že to bude zničeno? To je nepřijatelné. Haré Krišna. Ale pokud kvůli kvalitě, kvůli pravdě máme čelit takové situaci, nedá se nic dělat. Pravda je vším, satyaṁ paraṁ dhīmahi.

Z této kapitoly můžeme pochopit nezávistivou povahu Šríly Šrídhara Maharádže. Více než čtyři roky nezištně poskytoval ISKCONu své šástrické rady a vysoké realizace. Vůbec netoužil po tom, aby se oddaných ISKCONu zmocnil. Jeho povaha byla přesně opačná – neměl zájem získat více, byl spokojený s prostým životem.

Poznámky:

Citace, které nejsou uvedeny zde, jsou převzaty z vybraných rozhovorů se Šrílou Šrídharem Maharádžem v jeho mathu v Navadvípu.

¹ ŠP dopis Rúpánugovi, 25. září 1970

² ŠP dopis Šrídharovi Maharádžovi, 6. června 1976

³ 771106RC.VRN

⁴ 771012RC.VRN

⁵ 770121R2.BHU